Srpen 1944 na východní frontě 

Osvobozování Polska a Rumunska. Koncem srpna 1944, po skončení Lvovsko-sandoměřské operace, hlavní síly 1. ukrajinského frontu měly obsazené sandoměřské předmostí na řece Visle, vojska 60. a 38. armády tohoto frontu a 1. gardová armáda s 18. armádou 4. ukrajinského frontu dosáhly čáru od Dembice přes Sanok, Skole, Pasečnú ke Krasnoiľsku. Na jižním strategickém směru vojska 2. ukrajinského frontu svým pravým křídlem bojovaly v Rumunsku na čáře Vatra Dornei - východně od Targu Mures, středním a levým křídlem frontu postupovaly k severozápadním hranicím Rumunska.

V původních plánech Hlavního stanu nejvyššího velení ozbrojených sil Sovětského svazu na letní a podzimní tažení roku 1944 bylo útočit ve směru varšavsko-berlínském a budapešťsko-vídeňském směru s tím, že Rudá armáda obejde Východní Karpaty ze severu a z jihu a tím si vytvoří předpoklady na obklíčení nepřátelských vojsk nacházející se v jejích severovýchodní části.

Slovenské národní povstání.
Situace se změnila po vzniku Slovenského národního povstání (SNP), kdy do popředí vstoupily politické aspekty poskytnutí přímé vojenské podpory slovenským povstaleckým silám. SNP bylo zahájeno 29. 8. 1944 bojem vojáků žilinské posádky s přicházejícími německými okupačními jednotkami v situaci, kdy na sovětsko-německé frontě severně od severovýchodních hranic Slovenska skončila Lvovsko-sandoměřská operace Rudé armády (13. 7 - 29. 8. 1944) a vojska levého křídla 1. ukrajinského frontu přešla do obrany zhruba 30 až 40 km severovýchodně od hranic Slovenska, kde byla rozmístěna vojska Východoslovenské armády. Tato armáda, ale byla do 2. 9. odzbrojena.

Povstalecké území, s centrem v Banské Bystrici, mělo koncem srpna 1944 rozlohu asi 22.000 km2 (53% území tehdejší Slovenské republiky) a asi 1.700.000 obyvatel (64% z celkového počtu). Východní hranice povstaleckého území byla koncem srpna vzdálená od levého křídla 1. ukrajinského frontu vzdušnou čarou 120 - 150 km. Od pravého křídla 2. ukrajinského frontu na území Rumunska vzdušnou čarou 450 - 500 km.

Čs. vláda v Londýně požádala o pomoc.
Vojenský plán povstání na Slovensku, zpracovaný ilegálním Vojenským ústředím pplk. J. Goliana, schválený čs. vládou v Londýně, počítal se součinnosti s vojsky Rudé armády. V souladu s tím již 10. srpna 1944 náčelník Čs. vojenské mise v Moskvě gen. H. Píka požádal velení Rudé armády, aby využilo plánovaného povstání k rychlému proniknutí do týlu německo-maďarské obrany a žádal, aby do operací na území Slovenska byl zařazen také 1. čsas.

Dva dny po vzniku SNP, 31. srpna 1944, gen. H. Píka spolu s velvyslancem Z. Fierlingerem oficiálně požádali sovětskou vládu o poskytnutí pomoci povstalcům. Dne 2. 9. velitel 1. ukrajinského frontu maršál I. S. Koněv na základě informací od plk. V. Talského (zástupce velitele Východoslovenské armády) navrhl Hlavnímu stanu nejvyššího velení uskutečnit útočnou operaci na pomoc SNP. Hlavní stan nejvyššího velení jeho návrh schválil a současně vydal souhlas se zasazením 1. čsas do operace.

I. S. Koněv v první variantě plánu počítal i s pomocí od dvou východoslovenských divizí, které podle oznámení plk V. Tálského měly zaútočit v ústrety vojskům Rudé armády a počítal i s vysazením 2. čs. paradesantní brigády v jejich prostoru.

Nacisté za pomoci slovenských jednotek postupně vybudovali tři pásma obrany a dvě mezilehlá postavení. Systém obrany byl členěný do hloubky 30 - 50 km a většinou se jednalo o několik řad nesouvislých zákopů a opevněných strategických bodů. Celý prostor byl velmi hustě zaminován. K začátku operace byly obranné práce hotovy z 30 - 40 %. Některé pozice byly dobudovány až během operace.

Terén bojiště.
Několik příčných hřebenů, jejichž výška se pohybuje od 400 do 700 m, je oddělených údolími a celá oblast je protkána četnými vodními toky, které se na podzim rozvodnily a byly vážnou překážkou pro pěchotu a těžkou techniku. Časté mlhy a nízká oblačnost pak ztěžovaly leteckou podporu. Nízká oblačnost skýtala Němcům značné výhody pro organizaci a budování obrany. Německé síly měly výhodu v pozicích, pozorování a ve skrytém manévrování. Propracovaná obrana do hloubky jim umožňovala ustupovat na předem připravené obranné pozice.

XXIV. tankový sbor.
Německý XXIV. ts, kterému začátkem září velel v zastoupení genpor. F. Becker, byl v době zahájení KDO tankovým jen podle jména. Nedisponoval jediným tankovým svazkem, což se ale již brzy změnilo. Jeho jádro tvořili tři pěší divize (68., 96. a 208.), které zdaleka nebyly naplněny na své tabulkové počty. Proti 38. armádě stály dvě z nich a také 545. granátnická divize souseda na levém křídle, kterým byl XI. SS armádní sbor. Odhadem to představovalo sílu zhruba 18.000 - 20.000 mužů podporovaných 360 děly a minomety a dvěma až třemi desítkami samohybných děl.

Změny před útokem.
Německé velení, které útok v této oblasti očekávalo, navíc podniklo několik opatření, aby si vytvořilo alespoň nějaké zálohy a zároveň zefektivnilo systém palby těžkých zbraní. Ze sestavy 208. pd vyčlenilo granátnický pluk 338 (jeho část byla nasazena proti slovenským povstalcům) a úsek této divize byl zúžený. Genplk. Heinrici také vyčlenil jako svou operativní zálohu dva prapory mysliveckého pluku 228 (101. myslivecká divize). Neméně důležitým krokem byl rozkaz pro 75. pěší divizi (XI. as), jejíž jádro se mělo z prostoru Turka skrytými nočními přesuny dostat do prostoru Rymanów - Dukla k dispozici armádní skupině jako silná záloha. Sovětskému velení tento tah zůstal utajen, což brzy přineslo fatální následky i pro československé vojáky.

68. pěší divize.
Braniborská 68.pd. pod velením generálporučíka Paula Scheuerpfluga se soustředila zhruba v oblasti na jihovýchod od města Krosna.

208. pěší divize.
208. pd. pod velením generálporučíka Hanse Pieckenbrocka se soustředila v okolí města Krosna a úsek obrany pokračoval dále na severozápad.

545. granátnická divize.
Obrana 545. grd. (Od 9. 10. 1944 přejmenována na 545. divize lidových granátníků) pod velením plukovníka Otta Obenause navazovala na svého souseda v prostoru severozápadně od obce Odrzykón. Po zahájení operace byli její části kvůli lepší organizaci velení dočasně podřízeny 1. tankové armádě.

96. pěší divize (XXIV. ts)
96. pd. pod velením genmjr. Werner Dürking patřila na začátku operace pod XXIV. tankový sbor a její větší část stále proti 1. gardové armádě A. J. Petrova a proto ji zakrátko podřídili XI. armádnímu sboru a dále již působila mimo KDO.

75. pěší divize (XI. as)
75. pěší divize pod velením generálmajora Karla Arning a dostala před zahájením KDO rozkaz vyčlenit fyzilírský pluk 202 spolu s oddílem lehkého dělostřelectva do prostoru Łomna. Jádro divize se mělo přemístit skrytými nočními přesuny do prostoru Rymanow - Dukla k dispozici velitelství armádní skupiny jako silná operativní záloha. 8. září se její pluky soustředili jižně od osady Ustrzyky Dolne a jeden pluk se nacházel v prostoru severozápadně Turky. Po zahájení KDO se její síly urychleně vydali na přesun ke Krosnu.

Myslivecký pluk 228 (101. mysld od XXXXIX. horského sboru)
Myslivecký pluk, pod velením plukovník Bernhard Sieber, bez jednoho praporu (tedy v síle dvou praporů) byl umístněn do prostoru Tuchla - Hołowiecko. Velení armádní skupiny Heinrici plánovalo tento pluk použít jako svoji zálohu, a to buď na styku maďarského III. as a nebo na ochranu hlavních průsmykových silnic. Jádro jeho mateřské 101. myslivecké divize zůstalo držet obrannou linii v prostoru Turka. 

Granátnický pluk 338 (208. pd)
Pluk byl vyčleněn ze sestavy 208. pd a přemístěn za levé křídlo obrany XXIV. ts, čím si velitelství sboru chtělo vytvořit dostatečné silnou zálohu pro případ sovětského útoku.

Po skončení Lvovsko-sandoměřské operace měla 38. armáda jen tři střelecké sbory (52., 101. a 67), v rámci kterých bylo devět střeleckých divizí s průměrně 4.500 až 5.000 osob. Do začátku KDO byla 38. armáda výrazně posílena. Počet divizí se pak zvýšil na 13,5. To představovalo asi 97.000 osob a přibližně 1.700 děl a minometů a 110 tanků a samohybných děl. Průměrný počet osob ve střeleckých divizích se podařilo zvýšit na 5.000 - 6.000. Všechny svazky, kromě 1. čs. armádního sboru, byly vyčerpané z předchozích bojů, což se projevilo na jejich bojových možnostech. Za pouhé čtyři dny (4. - 7. 9. 1944) byla 38. armáda rozmístěna v pásmu širokém 68 km.

52. střelecký sbor.
52. ss. (304., 305. a 340. střelecká divize) pod velením genmjr. S. M. Buševa se rozvinul na pravém křídle na úseku širokém 21 km.  

101. střelecký sbor.
101. ss. (70. gardová střelecká divize, 183. a 211. střelecká divize) pod velením genpor. A. L. Bondareva se rozvinul ve středu operační sestavy na úseku širokém 4 km. 

67. střelecký sbor
67. ss. (241., 140. a 121. střelecká divize) pod velením genmjr. I. S. Šmyga se rozvinul na levém křídle na úseku širokém 43 km.  

25. tankový sbor
25.ts. (111. tb, 162. tb, 175. tb, 20. motostřelecká brigáda, 12. samohybný průlomový pluk těžkých tanků a 349. gardový pluk těžkých samohybných děl)  pod velením genmjr. F. G. Anikuškina (od 30. 9. 1944 pod velením Generálmajora V. G. Petrovského) se soustředil v prostoru Brzeżanka (mimo) - Rzepnik - Węglóvka 4,5 až 12 km od předního okraje vojsk prvního sledu armády.

1. gardový jezdecký sbor
1. gjs. (1., 2. a 7.gardová jezdecká divize) pod velením genmjr. V. K. Baranova se soustředil v prostoru Węglóvka - Krasna (mimo) - Brzeżanka ve vzdálenosti 6 až 13 km od předního okraje vojsk prvého sledu. 

1. čs. armádní sbor
1. čsas. pod velením brig. gen. Jana Kratochvíla (od 10. 9. 1944 pod velením brig. gen. Ludvíka Svobody) se soustředil v prostoru obcí Krasna - Domaradz (mimo).

Dne 4. 9. 1944 vydal velitel 1. ukrajinského frontu maršál I. S. Koněv rozkaz veliteli 38. armády genplk. K. S. Moskalenkovi k provedení útočné operace na krosensko-dukelském směru. Na přípravu operace takového rozsahu bylo potřeba 4 - 6 týdnů, ale vzhledem k vážnosti situace dostal velitel na přípravu jen pět dnů. V původním plánu se počítalo s pomocí Východoslovenské armády, která obsadí Dukelský průsmyk.

V konečném plánu operace a rozkazu velitele 38. armády na její uskutečnění se však již nepočítalo s vysazením 2. čs. paradesantní brigády, ani s útokem divizí Východoslovenské armády, které byly již odzbrojené.

Soustředění sil.
Koněv nařídil seskupením vojsk šesti střeleckých divizí, 1. čs. armádního sboru, 1. jezdeckého gardového sboru a 25. tankového sboru, posíleným 17. dělostřeleckou průlomovou divizí, dvěma brigádami raketometů BM 31 a dvěma pluky raketometů BM 13 ("Kaťuše"), prolomit obranu protivníka na úseku (mimo) Niepla, Odrzykoń a rozvíjet útok směrem na Potok, město Dukla, Tylawa, Prešov s úkolem rozbít síly protivníka, dosáhnout hranice Slovenska a spojit se se slovenským vojskem a partyzány bojujícími s německými okupačními vojsky.

Průlom a první den.
Velitel 38. armády se rozhodl uskutečnit průlom do obrany protivníka v úseku Chrzastówka - Toroszówka s pomocí šesti střeleckých divizí 52., 101. a 67. střeleckého sboru.

Do konce prvního dne měly jednotky zničit nepřítele v taktické hloubce obrany (18km) a dosáhnout čáry Jaslo - Kobylany - Bzianka.

Druhý den.
V druhém dni operace měl být do průlomu nepřátelské obrany zasazen, s úkolem rozvíjet útok do hloubky, druhý sled 38. armády (1. čs. armádní sbor) a její rychlá skupina (1. gardová jezdecký sbor a 25. tankový sbor) z čáry Zmigród Nowy, Dukla. 1. čs. armádní sbor měl z prostoru obce Krasna postupovat směrem Krosno - Dukla. Po proniknutí útvarů 101. střeleckého sboru (101. ss) do prostoru města Dukly měl útočit z čáry Iwla - Jasionka na směru Tylawa, Ladomírová, Giraltovce.

Do konce druhého dne měly útočící vojska ovládnout severní vstupy do Karpat na čáře Rostajné, Ciechania, Jasliska.

Třetí den.
Třetí den měla vojska 38. armády rozvinout úspěch do hloubky, dosáhnout čáry Bartne - Radocyna - Kružlová, t. zn. dosáhnout hranic Slovenska překročit státní hranice a v součinnosti s 1. gardovou armádou proniknout na Slovensko.

Čtvrtý a pátý den.
V závěru pátého dne měly vyjít jádrem sil na čáru Sabinov, Prešov, Hanušovce a tím vytvořit předpoklady pro další rozvíjení úspěšného průlomu do nitra Slovenska.

8. 9. 
KDO začala ráno v 6:40 dělostřeleckou a leteckou přípravou trvající 125 minut.
V 8:45 nastoupily do útoku úderné skupiny prvního sledu za doprovodu tanků a samohybných děl. Do večera svazky 101. střeleckého sboru (101. ss.) genpor. A. L. Bondarjova postoupily o 10 až 12 km, ostatní svazky prolomili obranu protivníka jen do hloubky 2 až 6 km.

8. 9. - 11. 9.
Němci udrželi Krosno
67. střelecký sbor (67. ss.) genmjr. I. S. Šmyga nedokázal dobýt silně bráněné město Krosno a ovládnout komunikace v jeho okolí, což výrazně zpomalilo zasazení svazků druhého sledu armády a její rychlé skupiny. Do 9. 9. se podařilo obsadit pouze severozápadní okraj města. Nepřítel během noci přesunul do města další jednotky a zarputile se bránil až do 11. 9.

8. 9.
Zpomalení druhého sledu
Díky počátečnímu rychlému tempu útoku se jednotky 1. čsas, 25. tankového sboru (25.ts.) a 1. jezdeckého gardového sboru (1.gjs.) daly na pochod mezi 10. až 11. hodinou. Protože se nepodařilo dobýt město Krosno, musely jednotky oproti původnímu plánu pochodovat oklikou po horších cestách a navíc ještě úzkým koridorem, aby se v průběhu přesunu nedostaly pod palbu protivníka. Po stejných cestách postupovaly také týly prvního sledu. Výsledkem bylo promíchání jednotek a celkové zpomalení zasazení druhého sledu a rychlé skupiny (1. gjs. a 25. ts.).

9. 9. - 14.9.
Vyrovnání sil
Německé velení dokázalo okamžitě reagovat rozsáhlým přísunem posil ze sousedních úseků fronty a ze Slovenska. Už večer 8.9. do bojů zasáhl předsunutý oddíl 68. pěší divize (jeho jádro tvořil fyzilírský prapor 68), který se účastnil odzbrojování slovenských vojáků a toho dne se na dukelské bojiště začala z prostoru Krakova přesouvat také 8. tanková divize. Dne 9. 9. byla obrana posílena o 75. pěší divizi, která byla vyčleněna a přesunuta na základě očekávání sovětského útoku. K dalším jednotkám patřili: v noci na 10. 9. přisunutý granátnický pluk 14. od 78. granátnické divize (XI. SS as), jeden pluk 544. granátnické divize (XI. SS as), části 1. tankové divize (k prvním patřili tankový průzkumný oddíl 1 a pluk tankových granátníků 1) a instrukční rota XXIV. tankového sboru. 10. 9. dorazili od sandoměřského předmostí další části 1. tankové divize a také útočný pluk 1. tankové armády a 672. ženijní prapor. 11. 9. bylo přisunuto jádro mysliveckého pluku 228 od 101. myslivecké divize.

Do poloviny září už před 38. armádou a pravým křídlem 1. gardové armády působilo. Proti 38. A: 68., 75., 208. a 357. pd (bojovala proti 1. gjs), části 78., 544. a 545. gd a 101. mysld, 1. a 8. td. Proti pravému křídlu 1. GA jen 96. pd (později i části 168. a 254. pd). Tj devět divizí (resp. jejich částí) pěchoty a dvě tankové divize plus několik samostatných útvarů, z nichž nejvýznamnějšími byli útočný pluk 1. TA a brigáda útočných děl 311. Deset z nich bojovalo proti vojskům 38. armády. To vedlo ke změně poměru sil a zadržení postupu 38. armády ve hlavním směru útoku. Němci zaujali ohniskovou obranu a organizovali silné protiútoky nejen proti údernému seskupení 38. armády, ale i proti 52. ss. na pravém křídle její operační sestavy. 

9. 9.
První boje 1. čsas.
První bojové nasazení 1. čsas bylo zároveň také dnem, kdy měl sbor největší ztráty. Velitel sboru brig. gen. J. Kratochvíl v jeho průběhu nenavázal včas kontakt se sousedními jednotkami a nezabezpečil důkladný průzkum. Vedl jednotky z pochodu v noci přímo do útoku. 1. čs. sbor se dostával do útoku po částech, rozptýlený a vlastně promíchaný s ruskými jednotkami. Nic netušící jednotky, které v ranních hodinách vstoupily v pochodových proudech do vesnic Machnówka a Wrócanka, byly přepadeny nepřátelskou dělostřeleckou palbou 75. pěší divize. Sbor se následně neúspěšně snažil útočit na německé obranné pozice. 

11. 9. - 12. 9.
Průlom mezi obcemi Łysa Góra a Glojśce.
101.ss., 25.ts. a 1.gjs. pokračovali v útoku. 101. ss. vytvořil 2 km širokou mezeru v německé obraně mezi obcemi Łysa Góra a Glojśce. Po odražení nepřátelského protiútoku a udržení tohoto prostoru se velitel 38. armády v noci na 12. 9. rozhodl zasadit do této mezery 1. gardový jezdecký sbor s úkolem proniknout do týlu nepřítele a útočit na směru Krempna - Zborov.

12. 9. - 16. 9.
Zasazení 1. gjs. do průlomu.
1.gjs. rychle pronikl hluboko do týlu německé obrany. 13. 9. dopoledne jednotky 1.gjs vstoupily na území Slovenska. 1. gardová jezdecká divize plk. P. S. Vašurina překročila polsko-slovenské hranice v prostoru Nižné Polianky a 7. gardová jezdecká divize plk. I. S. Borščova v prostoru obce Baranie. Jednotky těchto dvou jezdeckých divizí se tak staly prvními jednotkami Rudé armády, které se během Karpatsko-dukelské operace probojovaly na Československé území.

10. 9. - 14. 9.
Urputné boje o silnici k Dukle.
Německým vojskům se podařilo zpomalit útok 38. armády. Velmi urputně bojovali o udržení průchodnosti silnice Jaslo - Zigrod Nowy - Dukla, která byla mezi obcemi Lysa Góra a Iwla obsazena 101. ss. Všechny německé pokusy o její znovuzískání byly sovětskými jednotkami odraženy až do 14. 9. večer, kdy se soustředěným útokem podařilo Němcům silnici znovu ovládnout.

14. 9.
1. gjs. v obklíčení.

Německým jednotkám se podařilo uzavřít mezeru ve své obraně a odříznout tak 1. gjs. od hlavních sil 38. armády. V týlu německých vojsk pak 1. gjs zaujal 16. 9. kruhovou obranu v prostoru Krempna, Rostajne a severně od obce Ciechania. Zásobování probíhalo pomocí jezdců, kteří skrytými horskými cestami přecházeli frontu.

11.9. - 19. 9.

Boje o kótu 534.

1. čsas se snažil překonat německé mezilehlé postavení nad městem Dukla. 1. čs. brigáda (1. čsb) dobývala německé postavení na bezejmenné výšině 534, která později pro velké ztráty dostala přízvisko Krvavá kóta, nebo Kóta smrti. Výšina byla důležitou pozorovatelnou, kterou nepřítel potřeboval k udržení obrany v tomto prostoru. Boje byly prudké a výšina často měnila majitele. 3. čs. brigáda (3. čsb) útočila přímo ve směru města Dukla.

První období operace trvalo sedm dní a první dny byly klíčové pro další průběh operace. Dne 8. 9. 1944 vyrazily sovětské a československé jednotky k útoku a v otevřeném terénu rychle postupovaly. Němci reagovali okamžitě, přisunuli do oblasti množství posil a změnili poměr sil. Útočící jednotky v dalších dnech pronikly do podhorských oblastí, které silně bránil nepřítel. Za tu dobu vojska hlavního uskupení 38. armády postoupila do hloubky 23 kilometrů a dočasně (do 14.9) ovládla klíčovou silnici Žmigród Nowy - Dukla. Do průlomu byl zasazen 1. gardový jezdecký sbor.

Splnit původní záměr operace se nepodařilo, boje na hlavním směru útoku nabraly zdlouhavý a vyčerpávající charakter. Maršál I. S. Koněv nařídil přenést hlavní útok na levé křídlo s cílem zaútočit na město Dukla z východu. Vojska přešla od volného manévrování k obtížnému dobývání prvního hřebene Karpat.

12. 9. - 14.9.
Zasazení 2. čs. pdb.
Již od 12. 9. na levém křídle 38. armády v sestavě 67. ss. působila 2. čs. paradesantní brigáda. V noci 12. 9. ihned po namáhavém přesunu provedla brigáda průzkum bojem a do odpoledne následujícího dne překonala čtyři nepřátelská obranná postavení a dobyla osadu Pielnia a několik okolních výšin. Pro nedostatek munice se však musela stáhnout. Večer 13. 9. se brigáda pokusila o další útok, byla ale zastavena silnou nepřátelskou palbou.

15. 9.
Přenesení bojů na levé křídlo
Přenesení bojů na levé křídlo zahájil 67. ss. spolu s 4. gts. genpor. P. P. Polubojarova v síle 59 tanků T-34 a 9 samohybných děl SU-85. Útočící jednotky však nedosáhly výraznějšího úspěchu. Donutili však Němce stáhnout v noci na 16. září část jednotek 68. pd, které byli předtím v obraně na hřebeni jižně od Rymanówa.

18. 9.
Útok ve směru Pułavy
Maršála I. S. Koněv ze zálohy frontu přisunul 31. ts. genmjr. V. J. Grigorieva. 31. ts a 4. gts. měly dohromady 144 tanků a samohybných děl. Během následujících bojů 242. tanková brigáda 31. ts v součinnosti s 2. čs. paradesantní brigádou plk. V. Přikryla koncem 19. 9. osvobodili obec Puławy a okolí.

15. 9. - 19. 9.
2. čs. pdb. bojuje dál
Dle rozkazu maršála I. S. Koněva z 16. 9. se měla brigáda po dobytí osady Puławy stáhnout z fronty a připravit na přesun na Slovensko. Dne 18.9. ještě nebyla osada dobyta, ale došlo ke změně rozkazu a brigáda se začala stahovat ke Krosnu. Velení 1. praporu 2. čspb. si však vymínilo, že se přesunou, až dobijí obec Puławy, což se jim 19. 9. podařilo.

15. 9.
Útok 107. střeleckého sboru
Z okolí města Sanok směrem na obec Bukowsko vedla útok 129. střelecká divize ze 107. ss. 4. ukrajinského frontu. Ústupové boje v tomto prostoru vedli jednotky severoněmecké 96. pěší divize. 

15. 9. - 19. 9.
Houževnatá německá obrana
Koncem druhé dekády září německé velení přeskupovalo své síly. Připravovalo totiž protiúder na sovětské vojska, které obsadili Iwlu. 17. 9. k večeru bylo v prostoru Żmigrodu Nowého dokončeno soustředění jednotek nově příchozí východopruské 24. tankové divize, která dorazila z prostoru severně od Varšavy. Proti pravému křídlu 38. A tak stálo silné uskupení složené z jednotek 1., 8. a 24. td, 208. pd a 78. gd. 18. - 19. září probíhaly zejména na levém křídle a v středu útočného pásma 38. A mimořádně urputné boje, do kterých se zapojili silné tankové svazky na obou stranách. Němci utrpěli nemalé ztráty za cenu jenom částečných úspěchů. Hlavní cíl, kterým bylo vytlačení sovětských jednotek, které pronikly k cestě Żmigrodu Nowy - Dukla, se splnit nepodařilo. Naproti tomu 19. 9. nad ránem byl odpor německých jednotek na pravém křídle XXIV. ts soustředěnou činností sovětských tankových a motostřeleckých útvarů zlomen. Tanky pronikly přes horský průchod a dostali se do prostoru Rudawky Rymanowskej. Za dva dny tedy postoupily 6 km do hloubky německé obrany.

15. 9. - 19. 9.
Urputné boje o kótu 534
Nad městem Dukla se stále bojovalo. 1. čs. brigáda (1. čsb) urputně bojovala o kótu 534, která často měnila majitele. 3. čs. brigáda (3. čsb) operovala severně od města Dukla. Němci využívali výhodných pozic a účinně používali své dělostřelectvo umístěné na protějším hřebenu na Hyrowe hoře.

16. 9. - 19. 9.
1. gjs. bojuje v obklíčení
1. gardový jezdecký sbor držel kruhovou obranu. Od 16. 9. byl sbor zásobován i letecky. Zásobování bylo nedostatečné a probíhalo pouze v noci. Například 17. 9. bylo letadly 208. letecké divize při 147 letech dopraveno 17,5 tun zásob. Německé velení nasadilo do boje proti Baranovovým jezdcům zejména síly 357. pěší divize genmjr. Rintelena.

Útokem 4. gts. a 31. ts. z východu a 1. čsas ze severu se podařilo dobýt město Dukla a následně i vyvrátit německé jednotky z obranných postavení nad městem. Do 26. 9 vojska 38. armády pronikla k hlavnímu karpatskému hřebeni a v rámci příprav na další postup začala s částečným přeskupením sil.

Šířka útočného pásma armády v tomto období dosahovala 75 km. Boje se přesunuly do horských oblastí, které bránil silný nepřítel. Vojska prováděla obtížné útoky soutěskami, po horských cestách a zalesněných hřbetech, neboť nepřítel stihl zatarasit všechny cesty, po kterých se dalo snadno postupovat.

20. 9.
Dobytí města Dukla
Odpoledne se jednotky 4. gts přiblížily k městu Dukla a společným útokem tanků a pěchoty 1. čsas ze severu město dobyly.

21. 9. - 26. 9.
Boje o Hyrowu horu
1. čsas vedl boje o ovládnutí Hyrowé hory. Vzhledem k těžkému terénu do východiště k útoku a do místa soustředění po útoku musely být tanky vytaženy za využití traktorů. Dne 26. 9., po dobytí osady Hyrowa, dostal sbor rozkaz k vystřídání a přesunu do prostoru Barwinek - Zyndranowa.

19. 9. - 27. 9.
Německé protiútoky
Útvary německé 1. tankové divize podnikaly útoky ze západu do boku jednotek postupujících na město Dukla. I navzdory tomu byli Němci nuceni ve dnech 18. - 20. září opustit čáru, kterou až doposud pevně drželi. Německá 68. a 75. pd. se stáhly na jih od města Dukla. Nová obranná linie, kterou zaujaly podél hřebene na čáře Polany Surowiczne - Szklary - 1 km jižně od Dukly, však byla pro čelný útok těžko dostupná přirozená překážka. Když 20. 9. jednotky 1. gardové armády pronikly na slovenské území nedaleko Lupkovského průsmyku, začalo německé velení do prostoru v okolí města Medzilaborce přesouvat 1. tankovou divizi a další jednotky, aby tak stabilizovali tento úsek karpatské fronty. Útvary 1. td byli na dukelském bojišti ve dnech 24. 9. - 28. 9. postupně střídány prapory 1. lyžařské divize genmjr. Berga (později genmjr. Hundt), která se lépe hodila na boj ve středně horském terénu.

20. 9. - 26. 9.
1. gjs. se probojoval z obklíčení
Dne 20. 9 se 1. gjs. probojoval k obci Wilsznia a s cílem obsadit cesty při osadě Ladomírova vyrazil 1.gjs. ráno 21.9 do útoku. 2. gardová jezdecká divize večer pronikla do prostoru severně od obce Korejovce a obsadila Dobroslavu. 7. gardová jezdecká divize 21. 9. ráno obsadila Šarbov a Krajnú Porúbku.

Za svítání 22. 9. její předsunutý oddíl zaútočil na německé pozice v Krajnej Bystrej. 1. gjd. obsadila Vyšnú Písanú a Nižnú Písanú. Dne 23. 9. po tom, co tankové svazky 38. armády obsadily Tylawu, dostal 1gjs. rozkaz k útoku ve směru Šarbov, Tylawa, aby vyšel z obklíčení. Jednotky sboru postupně vyšly z obklíčení a od večera 26. 9. byl 1. gardový jezdecký sbor převelen do zálohy velitele 1. ukrajinského frontu. 

Úder sovětských tankových sborů a obsazení komunikačního uzlu Tylawa navíc způsobily, že německému uskupení, které se bránilo východně od cesty Dukla - Tylawa podél hřebene sledujícího čáru Polany Surowiczne - Szklary, hrozila izolace od hlavních cest, které ho spojovaly s útvary rozmístěnými západně od cesty. Proto německé velení 23.9. pod ochranou silných zadních vojů započalo stahovat toto uskupení na jih ke hlavními karpatskému hřebenu.

Zalesněný horský terén stěžoval postup a omezoval možnosti manévrování. Počasí se dále zhoršovalo, půda byla rozmoklá a cesty blátivé. Třetí obranné německé postavení se opíralo o hlavní hřeben pohoří a bylo tvořeno třemi pásy nesouvislého opevnění, které využívalo terénních výhod. Údolí a cesty byly silně zaminovány a dělostřelecké přepady a silné protiútoky bránily unaveným a prořídlým jednotkám 38. armády dále v postupu.

30. 9. - 4. 10.
První překročení hranic
Dne 28. 9. rozhodl velitel 38. armády zaútočit 101., 67. a 1. čsas směrem na Mszanu a Zborov. Pro nepřízeň počasí byl útok odložen na 30. 9. a na druhý den, 1. 10. jednotky 211. střelecké divize plk. G. S. Tomilovského a 241. střelecké divize plk. T. A. Andrijenka ze 67. střeleckého sboru překročily polsko-slovenské hranice v prostoru obce Šarbov a v součinnosti s tankisty 31. tankového sboru k večeru 3. 10. pronikly do prostoru obce Vyšná Pisaná, kterou 4. 10. obsadili. Tou dobou Rudá armáda osvobodila i osadu Havranec. Vzniklo tak reálné ohrožení boku a týlu seskupení německých jednotek v prostoru Dukelského průsmyku. Ve dnech 30. 9. až 1. 10. 1944 bojoval 1. čsas v prostoru Zyndranowé a Barwinku.

Německou sestavu posílila 253. pěší divize genpor. Beckera, která měla vystřídat 24. tankovou divizi. Zintenzivnění bojové činnosti však dočasně pozdrželo odsun 24. td, kterou německé velení ještě po několik dní nasazovalo proti 38. A v okolí Dukelského průsmyku.

2. 10. - 4. 10.
Čechoslováci poprvé překračují hranice
Aby mohli příslušníci 1. čsas mezi prvními vstoupit na území Československa, dal velitel 38. armády rozkaz k přesunu sboru z bojů o Zyndranowou do prostoru severovýchodně od Šarbova a odtud útočit směrem na Krajná Porúbka, Krajná Bystrá a Nižný Komárnik. Sbor se začal přesouvat pozdě večer 1.10. a do večera 2.10. dosáhl určeného prostoru. Dne 2.10. tak část jednotek 1. čsas poprvé, na omezeném prostoru, překročila hranice Slovenska. V ranních hodinách následujícího dne přešli do útoku, ale odpor nepřítele se jim zlomit nepodařilo. Po tom, jak 242. tanková brigáda spolu s jednotkami 67. střeleckého sboru 4. 10. ovládli Vyšnou Písanou a Havranec, velení německých vojsk začalo stahovat své síly do postavení západně a jižně od Dukelského průsmyku. 

6. 10.
Českoslovenští vojáci překročili hranice a osvobodili první vesnici
Velitel 38. armády se proto rozhodl přeskupit 1. čsas zpět na čáru Barwinek - Zyndranowa a útočit směrem na Vyšný Komárnik a Nižný Komárnik. Přesun sboru začal večer 4. 10. a do večera 5. 10. byl sbor na místě. Na druhý den, v ranních hodinách 6. 10. 1944, čs. vojáci v součinnosti s jednotkami 67. ss a 31. ts překonali zadní krycí jednotky před Dukelským průsmykem, definitivně vstoupili na území Slovenska a do večera dosáhli severního okraje obce Nižný Komárnik.

1. 10. - 10. 10.
Útok ve směru cesty mezi Żmigród Nowy - Zborov pokračuje
38. armáda se dále snažila proniknout k cestě Żmigród Nowy - Zborov, až do 10.10., kdy se velitel rozhodl změnit směr hlavního úderu, a to ve všeobecném směru na jihozápad, na Vápeník a Nižný Mirošov.

12. 10. - 19. 10.
Hlavní směr útoku na Svidník
Hlavní směr útoku 38. armády směřoval k cestě z Nižné Polianky do Svidníka. Útok začal 12. 10. O průlom obrany na úseku Havranec - Medvědí se pokusily útvary 81., 211. a 241. střelecké divize s podporou tanků 14. gardové tankové brigády 4. gts. Němci udrželi své pozice a průlom se nezdařil. Útok však donutil německé velení vrátit na bojiště 8. td, která byla krátce předtím uvolněna z fronty a převedena do zálohy. 19. 10. velitel 38. armády změnil směr hlavního úderu na Kapišová - Vyšný Svidník. Úder uskutečnil 67. střelecký sbor a spolu s ním útočil i 1. čs. armádní sbor, kterému stály v cestě obranné pozice na hoře Javíra. Útok na tomto směru začal 20. 10. a taktéž nevedl k zásadnímu úspěchu. Boje od 21.10. do 25.10. byly hlavně na směru útoku sovětských vojsk mimořádně tvrdé a vedly k záverečným bojom v "Údolí smrti". Dne 21.10. sovětské a československé jednotky opět zaútočili na linie XXIV. ts. Hlavní nápor směřoval zejména proti 357. pd v prostoru Nižné Písané a také jejího levého souseda 68. pd v okolí Svidničky. Na odrážení sovětských útoků se úspěšně podílely také 8. td a 1. lyžd. (21.10. byla armádní skupina Heinrici zrušena vynětím královské maďarské 1. armády z podřízenosti velitele 1. tankové armády genplk. Heinriciho). Neméně intenzivní boje probíhaly na tomto směru také následujícího dne. Těžké ztráty utrpěla zejména 357. pd. Německé velení toho dne zároveň definitivně stáhlo z karpatského frontu svou poslední tankovou divizi, 8. td genmjr. Fröhlicha. Ve dnech 23. a 24.10. generál Moskalenko opět přeskupoval své síly před obnovením útočné činnosti, i když bojová činnost zcela neustala.

25. 10. - 27. 10.
Urputné boje o přístup ke Svidníku pokračují - Boje v "Údolí smrti"

Útok byl obnoven 25. 10. Hlavní úder zasadil 67. střelecký sbor a 4. gardový tankový sbor údolím Kapišovky z prostoru Nižné Pisané přes Kapišovou směrem na Svidník v prostoru dodnes nazývaném "Udolí smrti". 1. čsas útočil ve směru Medvedie, Korejovce, Hunkovce - podél dukelské cesty. Do 27. 10. postoupili tankisti 12. gtb s doprovodnou pěchotou k severní části obce Kapišová. V boji je vydatně podporovalo také bitevní letectvo. Jejich další postup však byl zastaven po zasazení záloh, které mělo německé velení soustředěno v prostoru severně od Svidníku. Na pomoc těžce zkoušené 357. pd byla přisunuta z jihovýchodu 168. pěší divize genmjr. Anderse. Výraznější úspěch nedosáhl ani 1. čs. armádní sbor, kterému se 26. 10. podařilo dobýt kótu 536 Javíra a 28. 10. osvobodit Korejovce.

28. 10.
Konec operace
Dne 28. 10. 1944 přešla vojska 38. armády do obrany a Karpatsko-dukelská operace tím skončila. Ve stejném dni skončil i organizovaný odpor povstalecké armády a zbytky jednotek, které ustoupily do hor, přešly na partyzánskou formu boje. Konec operace souvisel s událostmi na východní frontě především na území Rumunska a Maďarska. Velení 1. ukrajinského frontu začalo stahovat posilové prostředky od 38. A a intenzita bojů postupně slábla. První listopadové dny také znamenaly ukončení působení velitelství Nehringovho XXIV. ts na karpatském bojišti. Po jeho odsunu do Polska přešli veškeré německé jednotky stojící proti 38. A do podřízenosti XI. armádního sboru generála pěchoty Rudolfa von Bünau. V listopadu byli také některé divize (68. , 168. a 357. pd). z dukelského bojiště odsunuty na jiné úseky východní fronty. Koncem listopadu disponoval XI. as už jenom 75. pd, 253. pd a 1. lyžd.

Koncem října se dále zhoršovalo počasí. Jednotky 38. armády byly velmi vysílené a prořídlé. Navíc od 30. 10. velitel frontu stahoval od 38. armády veškeré posilové prostředky. Od 29.10. do 18. 11. se 67. ss. a 1. čsas snažily vylepšit své pozice před připravovanou Východoslovenskou operací. Němci obsadili strategické body, měli výhodu v pozorování, zaminovali prostor a dělostřelectvem bránili 38. armádě v dalším postupu. Houževnatý odpor kladli až do 25. 11. kdy byli vývojem v Maďarsku donuceni zahájit ústup na připravenou obrannou linii na řece Ondavě.

18. 11. - 26. 11.
Boje o soutěsku Obšár
probíhaly ve dvou obdobích, první boje proběhly ve dnech 7. 10. - 18. 10. Silně vybudovanou nepřátelskou obranu v prostoru Nižného Komárniku, zejména kóty 532 (čs. veliteli nesprávně nazývanou Obšár) se překonat nepodařilo. Podruhé se o tuto soutěsku bojovalo ve dnech 18. až 26. 11. Od 20. listopadu se rozpoutaly těžké boje o bezejmennou výšinu nacházející se jihozápadně od sedla. Její ovládnutí bylo důležité pro další postup směrem na Bodružal.

26. 11. - 28. 11.
Zaujetí obrany na řece Ondavě
Po ovládnutí bezejmenné výšiny východně od Obšáru se československá a sovětská vojska zapojila do bojové činnosti probíhající v rámci východoslovenské operace vojsk 4. ukrajinského frontu. Během 26. - 28. listopadu pronásledovali ustupující jednotky protivníka ve směru Bodružal, Gribov, Vislava, Stročín a podél cesty Bodružal - Miroľa - Bukovce - Stropkov, do večera 27. listopadu osvobodili Stročín a v ranních hodinách následujícího dne Stropkov. Během prosince 1944 pak zaujaly obranu na horním toku řeky Ondavy poté, co se Němci stáhli na novou pro ně výhodnou obrannou linii kopírující tok řeky. Fronta tady stála bez výrazných změn až do ledna 1945.